Předtím, než se Oliver stal akceschopným, byl jeho život plný neustálého váhání a nerozhodnosti. V hlavě měl spoustu plánů a ambicí, ale místo aby je realizoval, žil spíše ve své mysli než v realitě. Ráno se probouzel s dlouhým seznamem úkolů, které však neustále odkládal na později. Měl velké sny o tom, jak se bude ucházet o prestižní projekt ve své firmě nebo rozjíždět vlastní podnikání, ale nikdy nepřekročil práh své představivosti. Když už dostal tu příležitost pracovat na významném projektu, váhal tak dlouho, až nabídku promarnil. Tento opakující se scénář vedl k častým pocitům zklamání a stagnace, protože se zdálo, že jeho úsilí nikdy nepřináší žádné ovoce. Místo toho, aby se cítil produktivní, neustále pochyboval o svých schopnostech a ztrácel sebedůvěru. Stres a úzkost se staly jeho stálými společníky, protože věděl, že čím déle bude váhat, tím těžší bude situaci napravit. Tento neustálý koloběh nerozhodnosti a nečinnosti ho držel zpátky a bránil mu v dosažení jakéhokoli významného pokroku.